Já sama!

Nikdy jsme nebyla nijak úzkostlivá matka a vždycky nechala své děti dělat hodně věcí. Když jsem ale narazila na montessori pedagogiku zjistila jsem, že stále dělám hodně věcí, které by už mohli (obzvláště pak Malušenka) zvládnout sami. Maluška často říkala - já sama! a já ji na to říkala, až trochu vyrosteš, pak se to naučíš- čímž jsem ji asi moc nepovzbudila. Teď ji nechávám dělat více věcí a mám pocit, že i ty co po ní vyžaduji dělá ochotněji a s větším elánem a radostí. Například se začala nejen sama oblékat, ale sama si všechno vybere a obleče si co chce! Dřív jsme ji vybrala oblečení a snažila se ji přimět, aby si ho oblékla, což byl trochu boj. Teď, co si oblečení sama vybírá, má z toho radost a vždy si vybere nějakou sukýnku nebo šatičky. Ale na vracení a skládání oblečení musíme ještě zapracovat.
Taky si začala sama vařit kakao k sídani nebo k večeři. Ještě musím promyslet, jak to udělat, aby si mohla všechny příslušnosti k tomu sama vzít a nemusela jsme ji to chystat, ale to je asi problém nepřizpůsobeného prostředí v kuchyni:-)
Do "školky" si sama balí batůžek.

Tentokráte jsme spolu strouhali pastelky do "školky".

Ještě jsme ji hodně pomáhala, ale až v tom dostane zručnost, jistě to bude chtít dělat úplně sama!
A ještě skládání šátku

Nedávno mi řekla - "Mě se moc líbí, ty věci co pro mě vymýšlíš, maminko, máš moc dobré nápady!" To bylo to nejkrásnější ocenění na světě a schovala jsme si to v sobě jako malý poklad. Je krásné vidět svou dceru šťastnou! Se Šímou je to těžší, ale to už je jiná kapitola.